Brno
HANTEC

Kóříš brněnské hantec?

Zkus nastražit ovar! Právě nám přijela šalina a jedeme do štatlu......

GÓMEŠ ???

Pozdrav ze Štatlu

Hantec je specifická brněnská hantýrka, kterou se tady mluvilo za první republiky, ale která skutečně žije dodnes. Opravdoví brňáci většině slov v hantecu rozumí a pro ostatní to zní jako švédština pozpátku.

Tady pro ukázku MALÝ SLOVNÍK HANTECU na stránkách www.hantec.cz.


Dvě snad nejznámější brněnské pověsti v hantecu, tak jak je sepsal Aleš "Agi" BOJANOVSKÝ - převzato z www.hantec.cz (obsah možno porovnat se "všem srozumitelnou" verzí ZDE):

SÁZKA O KOLO

Vo kole, co visí vedle krokóša v Rathausu se hantýruje a pré je to na tuty, že ho ufachčil lednické kolář Birk.
Jednó v járu 16 kol 38, když zoncna rumplovala se po hokně scukli všeci kámoši z Lednice v knajpě na dóšek vajnoška. Nechyběl mezi něma ani Jura Birkuj, kolářské machr, vo kerým se hantýrovalo, že je machr na hoknu a byl vyhlášené po celým vokolí. Babáče moc neprožíval a tak bylo jasný, že na hoknu měl času dost. Jenže, jak přibévalo vajnoša, začal Birk valit jeden klín za druhým až najednó zahulákal: „Hoši, vo co, že zétra morgen vo šesti, jak vyhópne zoncna, vtruknu do lesa, sejmu strom, ufachčím z něho kolisko a ešče ten den ho dovalím do Štatlu, než zavřó vrata.
„Všici si z něho dělali šorfky a lochčili se jaká je mošna a esi není náhodó potróblé, protože to by musel makat až by se z něho hulilo a to je radši lepší hópnót na škopek nebo na ňákó koc. Ale nakonec ve finále mu hlásili, že esi bude takové machr, tok mu máznó 12 toláčů, ale když to nezmákne, tak příště sajtně v knajpě prolepí celé tah. Plácli si a šli slopat vajnoš. Až na Juru. Ten šel durchčit. Nachystal si cajky, škopky, ňáké dlabanec a festovní traťůvky, aby to do toho Štatlu stihl a nezakalil někde před bránó na módr a vymlácený haksny. Jura byl fakt machr, žádná podělávka. Hokna ho fakt bavila. Než na brněnskéch kirchnách začali bimbat Ave Maria, prolítl Židovskó bránó přes Zelňák do Rathausu. Tam vyjevenýmu purkmistrovi navalil ufachčený kolisko. A protože to byl fakt špicové kósek, máznul ho purkmistr, kerýmu hókali Gába Šrámuj, vedle krokóša pod Rathaus.
A tak Jura Birkuj vyhrál. Shrábl 12 toláčů, ale moc v pohodě nebyl. Všade ho začalo répat, hercna špatně fachčila, lovů ubévalo. Všici byli za jedno, že mu při hokně na kolisku pomáhal sám pekelné a proto se mu začali vyhébat. Hokny ubévalo, až ve finále machrovské kolář zakalil v bídě.
Birkovo kolisko můžete dodnes zgómnót pod Rathausem jak visí a vzpomíná na Juru jaké to byl machr.

VO KROKÓŠOVI Z RATHAUSU

Jak to s  tym našim krokodýlem, s tó našó potvoró bylo, to ani žádné pořádně negóme. Jistý je, že ho mázli ke stropu do Rathausu, ale jak to proběhlo v reálu, tak to moc nekóřím, pré to bylo asi ňák tak:
V ňákéch oltecovéch dobách, kdesi v Trutnově, hážó do placu, že krokóša sejmuli v jeho béváku mukli jakýhosi kalóska, kerýmu hókali Trut. Bylo to kolem járu deset kol, když dávali štatl do placu. Ňáké jár po tym cajzlovská véška – kníža Olda hodil zvadlo na glgačku do Štatlu, na kerý chcel všem natlačit do budky, že jeho synátor bude moravské markab. Vo tym žádná, že na tak solidní potlach doklapalo hafo borců, protože už teď se jim klepaly haluze, protože jim bylo jasný, že proběhne burčáková smršť.
Na své suprové hajtře dohrnul i správné mlatař Albert Trut s celé svó sajtnó a Oldovi dovalil vycpanýho krokóša. Olda měl nédřív fédry, co s tím, ale Trut furt dělal machra, že ho sejmul sám a furt tlačil, aby ho mázl do rathausu. A tak slovo dalo slovo, burčák promile a za chvílu už se krokóš hópal na třech řeťazách, aby každé viděl, jaké je Trut borec.
Jenže storku vo tym, že krokóša sejmul Trut, moc borci ze Štatlu nežrali, protože stačilo hodit na Truta trochu ramena a hned byl podělané – taková to byla móka.
Mezi někeréma se ale hantýruje, že krokóša dotáhli do Štatlu ze svéch vandrů krojcmeni, iní zas plkajó, že borcům z Rathausu ho dal turecké sultán, ale kovaní štatlaři majó v budkách fest zasazený, že krokóša nikdo nepřitáhl... Lajvčil ve Štatlu u Svratky, kde měl ve skale bévák. Všem, co měli kolem kéry, už fest lezl na nervy. Když byl módr, cháloval co se dalo a co mu vlezlo pod tlamu. Všici z něho měli fedry a negómali ani ťuk jak ho vykvaltovat ze Štatlu aus. Z Rathausu hlásili, že když ho někdo vyexportuje aus, tak dostane kilo goldny, ale žádné Muromec se nehnal.
Až jednó.
Do knajpy u Modrýho lva naklapal řeznické poskok, keré vandroval po celým světě a byl nabité jak tank. Hodil v knajpě sicnu a nastražil ovar. Všici plkali jenom vo krokóšovi. Dal si škopek a až toho měl plný bréle, vyhópl na štokrle a hodil do placu, že když só všici takový mošny, tak tu potvoru ze Štatlu vykope sám. Knajpa ztichla a až to všem došlo, že by mohl bét konečně s krokóšem the end, začali nadšeně hulákat jaká je to paráda a začaly bóchat kořalky. Řeznické poskok jenom potřeboval kůžu z vola a kybl nehašenýho vápniska. Štatlaři mu na to hópli a co chcel, to mu donesli. Řeznické zašil vápnisko do kůže z vola, nahodil na káru a vodklapal. Když dohrnul k vasrůvce, kde krokóš durchčil, máznul kůžu na zem a hodil čekanku. Za chvílu se vopravdu přišóral a hned začal kůžu chálovat. Až ju celó natlačil, naglgal se vasrůvky ze Svratky šel se hodit do klidu. To si ale ufachčil těžké pakec ... Vápnisko v něm začalo makat, krokóš se nafókl a rupl. Až se to z rathausu domákli, začlo se v celým Štatlu v těžkým stylu oslavovat. Knajpy ani nezavíraly a škopkovalo se vo sto šest. Řeznické byl king, vod borců z rathausu vysomroval ňákó tu goldnu a vodklapal zase na vandr.
No a vod těch dob už štatlaři nemuseli mít fedry z žádný potvory.






 

Aneris