ŘECKO 2005

Ř E C K O
24.9.2005 - 6.10.2005

MYKÉNY

Jestli se něco starořeckým bohům obzvláště příčilo, pak to byla pyšná zvůle smrtelníků. Potrestali za ni už Tantala, který v podsvětí marně natahoval ruce po ovoci, které by utišilo jeho věčný hlad. Trest bohů ale stihl i jeho potomky. Tantalovi vnuci Átreus a Thyestés se přeli, kdo bude vládnout Mykénám. První měl úspěch na dosah, ale zášť byla silnější: zabil děti svého bratra a pak mu je při hostině naservíroval jako hlavní chod. Thyestés nebyl o nic lepší, smilnil se svou dcerou Pelopeiou. Narodil se jim Aigisthos, který později zavraždil Átreova syna Agamemnóna (ten byl vrchním velitelem řeckých vojsk v Trojské válce). Koloběh rodinných vražd a zrůdností nebral konce. Agamemnón uspořádal tresnou výpravu proti Paridovi, který unesl ženu jeho bratra, Helenu. Aby získal příznivý vítr, obětoval vlastní dceru Ífigenii... Po návratu jej zavraždila manželka Klytaimnéstra se svým milencem - nikým jiným než Aigisthem. Tento pár zase zprovodily ze světa Agamemnonóvy děti, Órestes a Élektra.

Soudě podle bájí byly Mykény, založené prý hrdinou Perseem (syn Dia a Danae), prokletým místem. Z pohledu historie jsou Mykény, ležící na severovýchodě Peloponéského poloostrova, dokladem o jedinečné epoše, která dominovala východnímu Středomoří v období 1550 až 1200 před Kristem. Éře, která se vžila jako mykénská kultura. Společně s hradem Tíryns ze stejné doby byly Mykény zapsány na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1999.

Zříceniny opevněného palácového komplexu v Mykénách jsou vidět už z dálky. Vypínají se na vršku kopce, tvořícího úbočí pohoří Euboea. Dole se táhne argolská kotlina. Už samotný vstup do hradu je impozantní. Vchází se proslulou Lví branou, asi tři metry vysokým vchodem uprostřed kamenných kvádrů hradeb. Nad masivní vodorovnou deskou vyplňuje trojúhelníkový prostor plastika dvou stojících lvic u antického sloupu. Nedaleko za branou se nachází tzv. hrobový okruh A, který obsahuje šest šachtových hrobů z let 1550-1450 př. Kr. Ukrývaly mnoho cenných pokladů, když je objevil roku 1876 slavný německý badatel Heinrich Schliemann. Většina pokladů je k vidění v Národním archeologickém muzeu v Aténách. Zhruba uprostřed mykénského hradiště se nalézají zbytky nádvoří a královského paláce, který zdobila řada sloupů, a také megaron neboli hlavní síň. Dále na východ jsou roztroušené další, většinou řemeslnické a hospodářské stavby. Na východním cípu opevnění se pak dá sestoupit do útrob skály, kde po devadesáti schodech narazíme na podzemní pramen.

Starověké památky v Mykénách ale leží i za hradbami. Ještě před Lví branou je to hrobový okruh B, ale i několik kupolových hrobek. Nejznámější jsou Lví hrobka, Aigisthova nebo Klytaimnestřina hrobka. Necelého půl kilometru od hradu se u silnice nachází další kupolová hrobka, známá jako Átreova pokladnice.

První lidé se na místě starobylých Mykén usadili už v neolitu, zhruba 4000 let př. Kr. O dva tisíce let později přišli Achajové. Za jejich éry také Mykény zažily vrcholný rozkvět, v pozdní době bronzové v období 1350 - 1200 př. Kr. Akropoli obepínaly masivní, tzv. kyklopské zdi, místy až 14 metrů široké. Podle řeckých pověstí je vytvořili bájní jednoocí obři Kyklopové. Jen na jihovýchodní straně pevnosti se stačilo spolehnout na přírodu, která zde strmou roklí vytvořila přirozenou ochranu.

Zkáza mykénské kultury se začala rodit na sklonku 13. století př. Kr. Dodnes se vědci přou, proč vlastně. Rozhádali se jednotliví vládci? Povstali proti palácům rolníci? Nebo zánik přineslo dlouholeté sucho? Všechno je možné, i když dnes převládá názor, že konec přinesly nájezdy tzv. mořských národů, o nichž se ale neví skoro vůbec nic.

I když sláva pominula, Mykény byly obývané nepřetržitě až do roku 468 př. Kr., kdy je dobylo vojsko města Argos a obyvatele vyhnalo. Pak se sem lidé ještě nakrátko vrátili. Když však místo ve 2. století našeho věku navštívil historik Pausaniás, Mykény byly již dlouho opuštěné.

A jak asi mohly Mykény vypadat někdy v letech 1600-1100 př. Kr.?