TURECKO - září 2007

TURECKO 2007

ISTANBUL

V úterý 4.9.2007 odpoledne začínáme náš pobyt ve fascinujícím Istanbulu, městě rozprostřeném na dvou kontinentech - Evropě a Asii, oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje Bosporská úžina. V evropské části se nachází většina význačných památek a také historické centrum města, původem ještě z dob Římské říše. Bospor je strategická mořská úžina, dopravně velmi využívaná. Její název znamená "Ten s úzkým hrdlem". Hloubka tohoto průlivu je 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů a tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským.
Istanbul je s téměř 8 mil. obyvateli největším městem Turecka. Mezi jeho největší lákadla patří například pestrobarevné bazary, palác Topkapi, Hagia Sophia, Modrá mešita a podzemní Cisterna baziliky.

Mapa Istanbulu (Google Maps):

Zvětšit mapu

O barvité minulosti města vypovídá už množství jeho názvů - Istanbul, Konstantinopol, Byzantion či Cařihrad. Ve Wikipedii se dočtete, že historie Istanbulu sahá až do časů antiky. Město vzniklo jako malá osada Byzantion a rozrostlo se až za časů Východořímské říše jako její metropole. Stalo se i centrem řecké kultury a později i Pravoslavné církve. Vznikla zde spousta významných církevních staveb, z nichž nejznámnější je Hagia Sophia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Ke konci existence byzantské říše bylo město několikrát vypleněno vojsky křížových výprav.

Istanbul byl za časů byzantské říše jako Cařihrad hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Název změnili na dnešní (do roku 1453 město ale nazývali Konstantiníje). Vznikly nové mešity (Modrá mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova mešita), podle islámu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia. Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z porobených států, kterými bylo Řecko, Srbsko, Bulharsko či Arménie, Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.

Změnou pro celé město se stalo vypuknutí první světové války, v níž se Osmanská říše, již jako velmi slabá, přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska. Válku však země prohrála, Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi (Anglie a Francie) a říše se rozvrátila. Za pět let byla pod vedením Kemala Atatürka ustanovena republika, z taktických důvodů však došlo k přesunutí sídla státu do Ankary. Ta leží ve vnitrozemí a v případě další války by nebyla tak snadno napadnutelná. Istanbul poprvé ve své historii se stal pouhým městem.

Ve městě žilo ještě v 50. letech 20. století velké množství Řeků, kteří tu tvořili komunitu žijící zde již od doby pádu Byzantské říše. Po nepokojích v září roku 1955 však byli nuceni odejít; stali se totiž terčem násilných a nenávistných útoků turecký ultranacionalistů. Tehdejší premiér Turecka, Adnan Menderes, který za těmito útoky stál, poté zahájil velkou modernizaci celé země, které se samozřejmě dotkla i jejího největšího města, a která měla za cíl také odvést pozornost od zvěrstev běsnící turecké lůzy. Postavily se nové silnice a dálnice, objevily se továrny, vzrostla ekonomika. Zároveň se zlepšovala i životní úroveň a to přimělo i další Turky, aby se nastěhovali do Istanbulu. Z milionového města se stalo během třiceti let pětimilionové a do roku 2000 již předstihlo ve své velikosti Paříž. Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem, mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká. Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty, vznikla dálnice do hlavního města Ankary, vyrostly mrakodrapy. Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka Istanbul vždy přitahoval lidi všech profesí, národů a vyznání. Proto lze říci, že je dnes Istanbul kosmopolitní město, kde vedle sebe nyní již v přátelství a míru žijí muslimové, židé a křesťané.

Istanbul na YouTube.com:

Naší první zastávkou je Velký bazar (Kapali Çarşi) - jedno velké bludiště uliček zastřešených malovanými klenbami, které lemuje přes 4000 obchůdků a obchodů s horami zboží, najdeme zde i vlastní mešity, banky, směnárny, policejní stanice, restaurace a řemeslnické dílny. Plánek Velkého bazaru najdete zde. Bazar založil Mehmed II. krátce poté, co v roce 1453 obsadil město. Vchází se do něj několika branami a navzdory směrovkám lze na bazaru snadno zabloudit. Samozřejmě že se tu smlouvá a kdo to umí, kupuje třeba za polovinu. Já na to moc nejsem, ale moje delší blond vlasy jsou jistou výhodou ;-)

FOTKY:

Brána Fesciler Kapisi	Beyazidova brána	Velký bazar


Velký bazar	Velký bazar	Velký bazar


Velký bazar	Velký bazar	Velký bazar


Velký bazar	Velký bazar	Velký bazar

Dále zastavujeme u Hipodromu - z tohoto obřího stadionu, který se v minulosti rozkládal v samém srdci byzantské Konstantinopole, se nedochovalo téměř nic. V rámci přestavby města ve 3. století po Kristu ho nechal vybudovat císař Septimus Severus, předlohou byl římský Circus Maximus. Na severní straně bylo 40 řad sedadel, ve kterých mohlo sedět až 100.000 diváků. Vedle pořádání vozatajských závodů a dalších slavností se zde řešily také státní problémy a prováděly se popravy. Ze sochařské výzdoby se zachoval Egyptský obelisk z doby faraóna Thutmóse III. z 15. století před Kristem, jehož výška je 15 metrů a který byl vytesán z jednoho kusu kamene. Další obelisk je vysoký 32 metrů a byl postaven v 10. stol. z velkých vápencových desek, na nichž byly přichyceny bronzové desky. Hadí sloup je jednou z nejstarších památek města, pochází z Delf, kde byl umístěn v roce 479 před Kristem. Podstavec zůstal v Delfách a sloup sem dal přemístit císař Konstantin.

FOTKY:

Egyptský obelisk	Hadí sloup

Nedaleko Hipodromu se nachází dvě pravděpodobně nejznámější istanbulské stavby - Modrá mešita a Hagia Sophia. Chvíli čekáme, než se setmí, oba chrámy budou osvětleny a muezzin z Modré mešity začne zvát k večerní modlitbě... Ale o tom až na další stránce.