Ráno jsme se vylodili v Amsterodamu a vydali se stejnou cestou do České republiky. V časných ranních hodinách druhého dne jsme už byli doma.


A na závěr něco málo o tartanech (převzato z iDNES.cz)...

Až uvidíte, že se z plisované kostkované sukně klubají chlupatá svalnatá lýtka, vězte, že máte čest setkat se s pravým Skotem. Pro to, abyste pravého Skota dokázali pochopit, si potřebujete osvojit následující slovní zásobu: tartan, kilt a klan. Tartan je kostkovaná vlněná látka. Ve Skotsku se z ní vyrábí dlouhý pléd připomínající pončo. Dříve dosahoval rozměru až 12 metrů a i přes zdánlivou nepraktičnost se Skotům zejména v horách velice osvědčil - ruce v něm měli volné na boj, látky bylo dost, aby se jí člověk chránil před nepřízní počasí, a když bylo potřeba, dal se z ní udělat i primitivní spací pytel. Tmavé barvy kostkovaného tartanu také dobře splývaly s vřesovišti a spícím Skotům tak skýtaly bezpečí. Aby se člověk správně do plédu mohl obléct, musel jej prý nejdříve rozložit na zemi, poskládat do záhybů, potom si na něj lehnout, omotat si jej kolem sebe a nakonec upevnit v pase páskem. Přepásáním vlastně vznikla dole řasená sukénka - kilt. Kilt je tedy typická skotská sukně délky těsně nad kolena. Dnes už se ovšem nemotá z dvanáctimetrového plédu - móda jej za ta staletí zkrátila téměř na polovinu a ze sukně udělala samostatnou část oděvu. Vepředu se na něj stříbrnou sponkou připevňuje malá zástěrka. Kilty, které se dříve nosily jako každodenní oblečení, jsou dnes vyhrazeny pro více méně slavnostní příležitosti. Klany patří ke kiltům právě tak, jako kilty ke Skotsku. Po dlouhá staletí se totiž o moc ve Skotsku dělilo několik klanů v čele se svými náčelníky. Mezi ty nejsilnější patřili například známí MacDonaldové, ale i Mackenziové, Sinclairové, Frazerové, Gordonové či Stuartové. Každý klan měl (a některé dosud mají) svůj vlastní vzor tartanu, který sloužil například i jako rozeznávací znamení při bitvách. K tartanu neodmyslitelně kdysi patřil i emblém jednotlivých klanů - rostlinka (bodlák, borovice...), která se nosila připevněná na kloboučku zejména v den bitvy. Klany byly ve Skotsku velmi mocné a soupeřily s anglickým královským dvorem o nadvládu nad Skotskou vysočinou. Angličanům byla skotská 'zpupnost', reprezentovaná i v jejich svérázném oblečení, trnem v oku. Proto v roce 1746 po bitvě u Calledonu, v níž skotští jakobíni utrpěli zdrcující porážku, propadla veškerá klanová půda královské koruně a nošení oděvů z tartanu bylo zakázáno pod hrozbou sedmiletého vyhnanství. Zákaz trval třicet šest let a po jeho zrušení došlo k nebývalém u zájmu o rozvoj kultu klanů a tartanových vzorů - zasloužil se o to i slavný skotský romantik Sir Walter Scott. I dnes se tartany rozlišují podle formální příslušnosti ke klanům a dělí se na tartany náčelnické, rodinné, vojenské, okresní, církevní a dokonce takové, které se na žádnou uvedenou skupinu nevztahují. Vzorníky tartanů jsou k dostání po celém Skotsku a znalec pouhým oka mrknutím dokáže v kusu látky rozeznat dějiny hned celých pokolení.


A ještě pár poznatků Karla čapka o ovcích a o Skotech...