10. DEN - EDINBURGH, NEWCASTLE (247 km)

Edinburgh - hrad Edinburgh - muzeum whisky 'The Scotch Whisky Heritage Centre' EDINBURGH je hlavním městem Skotska a od roku 1999 (po více než 300 leté přestávce) zase sídlem samostatného skotského parlamentu. Pro Skoty to znamená obnovení jejich národního sebevědomí. Do Edinburghu jsme přijeli brzo ráno a tak jsme mohli obdivovat největší pamětihodnost města - hrad Edinburgh Castle - ještě bez hord turistů z celého světa před branami. Protože byl hrad ale ještě zavřený, vydali jsme se na prohlídku centra města.
Od hradu až k Holyrood Palace se táhne tzv. Královská Míle (Royal Mile) - středověký sled ulic, který je pýchou starého města. Jednotlivé úseky této trasy se jmenují Castle Hill, Lawnmarket, High Street a Canongate, podél ní stojí vysoké kamenné domy s četnými průchody, zadními dvory, obchůdky, galeriemi a dílnami. Hned pod hradem se nachází muzeum výroby skotské whisky 'The Scotch Whisky Heritage Centre', o kousek níž pak hlavní katedrála Edinburghu St. Giles' Cathedral. Nad její kopulí se tyčí lucerna s osmi opěrnými oblouky - tato 'koruna' je typická pro mnoho kostelních staveb ve Skotsku. Královskéu míli uzavírá Holyrood Palace - od dob královny Victorie je opět královskou rezidencí. V den naší návštěvy města byla právě v Edinburghu anglická královna, a tudíž byl Holyrood Palace pro veřejnost uzavřen.

Edinburgh - Katedrála 'St. Giles'   Edinburgh - pěkná ulička   Edinburgh   Edinburgh - muzeum etnologie 'The People's Story'   Edinburgh - Holyrood Palace


Edinburgh - hrad - kaple sv. Markéty Edinburgh - hrad Ale už zpět k Edinburgh Castle... Název města je odvozen právě od jeho hradu - Din Eidyn znamená gaelsky hrad, výraz burgh je však anglosaského původu. Hrad je postaven na vrcholu vyhaslé sopky a původně byl královskou rezidencí (11. století), ale postupem času byl přestavěn na vojenskou pevnost. Nejstarší stavbou hradu (a celého Edingurghu) je Kaple sv. Markéty (St. Margaret's Chapel), kterou nechala postavit královna Markéta kolem roku 1076. Vedle kaple stojí obrovské dělo Mons Meg, ze kterého se střílely salvy na oslavu svatby Marie Stuartovny roku 1558 a kousek níž nejokázalejší hřbitov vojenských psů na světě. Na nádvoří Crown Square je hned několik zajímavostí - např. Národní památník obětem války (Scottish National war Memorial), kde jsou vypsána v knihách jména padlých vojáků rozdělená podle různých válek. Hned ve vedlejší budově jsou jednak královské komnaty, ale hlavně skotské korunovační klenoty (Honours of Scotland) - koruna, meč a žezlo, které jsou nejstarší v Evropě. Koruna jako jediná v Británii nebyla během krátkého republikánského období za Olivera Cromwella zničena (roztavena) - je tedy více než 300 let stará (poprvé byla použita při korunovaci Roberta Bruceho v roce 1306). Meč pochází z doby kolem roku 1507 a žezlo z roku 1494. Také je zde uložen originál Kamenu osudu (Stone of Destiny nebo také Stone of Scone) ze Scone Palace, na kterém byli korunováni všichni skotští králové. Na hradě se dále nachází vězení - bývalo přeplněno námořníky z Francie, Španělska, Holandka a Ameriky. Po vězních, kteří zde trávili čas ve velmi nehostinných podmínkách (věrohodně nasimulovaných i v dnešní době - včetně zápachu), se dodnes uchovaly vyřezávané kresby v težkých vězeňských dveřích a nádherné modely lodí. Vstupné do hradu nás přišlo na 9,50 libry.

Edinburgh - hrad (Scottish National War Memorial)   Edinburgh - výhled z hradu   Edinburgh - hrad - dělo Mons Meg   Edinburgh - výhled z hradu k nádraží   Edinburgh - hrad - zde jsou uloženy korunovační klenoty


Mr. Bone měl bezmála pravdu, když prohlásil Edinburgh za nejpěknější město na světě. Je pěkné, kamenně šedivé a divné; tam, kde jinde teče řeka, běží železnice, na jedné straně je staré město, na druhé straně nové, třídy široké jako nikde, v každém průhledu socha nebo kostel; a ve starém městě hrozně vysoké domy, což není nikde v Anglii; a prádlo na bidélkách plápolající nad ulicemi jako vlajky všech národů - to také dole v Anglii není, a umazané, ryšavé děti na ulicích, to také dole v Anglii není; a kováři, truhláři i všelijací strejci, to také v Anglii není, a divné uličky, wynds nebo closes, to také v Anglii není, a tlusté, rozcuchané babky, to také v Anglii není; tady se zase začíná lid, jako v Neapoli nebo jako u nás. To vám je zvláštní, tady ty staré domy mají komíny v průčelí, jaksi místo věží, jak jsem to nakreslil. To není nikde na světě, než v Edinburku. A město leží na kopcích; běžíš někam, a najednou máš pod nohama hlubokou, zelenou propast s pěknou řekou dole; jdeš, a z ničeho nic běží ti nad hlavou jiná ulice po mostě, jako v Janově; jdeš, a přijdeš na čisté kruhové náměstí, jako v Paříži. Pořád se máš čemu divit. Vlezeš do Parliamentu, a tam běhají celá hejna advokátů v paručkách se dvěma ocásky vzadu, jako před nějakými sty lety. Běžíš se podívati na hrad, co tak malebně stojí na kolmé skále, a přijde ti do cesty celá kapela dudáků a kumpanie Highlanderů; ti mají nohavice z kostkovaných plaidů a čepici s pentličkami, ale dudáci mají sukénky červené a černé a na nich takové pytlíky z koziny, a hudou na dudách mečivou a rozčilující píseň za doprovodu celé kapely bubeníků. Paličky lítají nad hlavami bubeníků, točí se, vyskakují v divném a divošském tanci; a dudáci mečí válečnou píseň a pochodují po hradní esplanádě s nahými koleny drobnými krůčky baletek. A bum a bum, paličky se točí rychleji, kříží se, vzlétají a najednou je z toho smuteční pochod, dudáci piští nekonečnou a táhlou melodii, Highlandři stojí v pozoru, za nimi hrad skotských králů a ještě dále za nimi celé krvavé a strašné dějiny této země. A bum a bum, paličky tančí nad hlavami divoký a umný tanec - tady ještě hudba zůstala podívanou jako v pravěku; a dudáci se nadnášejí, jako by v hřebčí netrpělivost tančili do boje.
Karel Čapek - Anglické listy (1924)
Edinburgh, jak ho nakreslil Karel Čapek

Edinburgh, jak ho nakreslil Karel Čapek

Cesta trajektem zpětZanedlouho po odjezdu z Edinburghu jsme se rozloučili se Skotskem a zamířili směrem k NEWCASTLE, kde jsme se odpoledne nalodili na trajekt - tentokrát Princess of Scandinavia - a vydali se na zpáteční cestu do Amsterodamu. Tato loď byla speciálně zkonstruována pro plavbu v Severním moři, byla 185 m dlouhá, 27 široká a její ubytovací kapacita byla 1620 cestujících. Na palubě jsme utratili poslední libry a spokojeně odešli spát do podpalubí, abychom se ráno probudili už v kontinentální Evropě.












Říjen 2004, © Aneris