Právě z Fort Augustu odplouvala loď Royal Scot, která nás za 6,5 libry hodinu povozila po hladině tajemného jezera LOCH NESS. Pozorovali jsme čeřící se hladinu a očima jsme se chytali každé vlny. V podpalubí jsme nespustili oči z monitorů, které zobrazovaly dno jezera skenované sonarem. Co když právě my budeme mít to štěstí a zařadíme se mezi těch patnáct, dvacet lidí ročně, kteří tvrdí, že nejzprofanovanější světovou příšeru zahlédli? Vždyť prý někde tady, na dně zátoky Fort Augustu, zachytili vědci právě pomocí sonaru něco, co nápadně připomínalo kostru uhynulé nestvůry. Objekt se ale nepodařilo prozkoumat, protože se do stometrových hlubin nikdo neodvážil potopit. My jsme Nessie bohužel také ani koutkem oka nespatřili, možná jsme se ale jenom nedívali dostatečně pozorně... Jezero Loch Ness je pravděpodobně nejslavnější skotské jezero a pověst o zdejší obludě pořád působí jako vynikající reklama. Jezero je 37 km dlouhé, asi 1,6 km široké a nejhlubší ve Skotsku (325 metrů). Voda v něm je strašně studená, po celý rok si udržuje teplotu kolem 6 stupňů Celsia. Pouze v nejteplejších měsících se horní tenká vrstva trochu prohřívá. Obrovské množství rašelinných částeček způsobuje velmi tmavou až černou barvu vody a omezuje viditelnost v hloubce větší než 12 m na minimum (v osmi metrech panuje šero a v patnácti je voda tak černá, že potápěči přestanou rozeznávat, kde je dole a kde nahoře).

Cestou do místa našeho dalšího noclehu - městečka FORT WILLIAM - jsme se ještě zastavili u Commando memorialu, památníku vojákům padlým za 2. světové války, kteří se ve zdejším okolí cvičili, než odešli do bojů (Spean Bridge). Hned u památníku je informační tabule, kde jsme se dočetli mimo jiné to, že se právě nacházíme pod nejvyšším vrcholem Skotska Ben Nevis. Ovšem vzhledem ke skotskému počasí musíte mít velké štěstí, abyste vrchol hory (1343 m) viděli... My jsme to štěstí neměli a tak jsme se jen domýšleli, kde v těch mracích asi ten vrcholek může být;-)