20. - 30. července 2001
všeobecné informace
Tam jsme jeli témeř nonstop - s hygienickými přestávkami celkem 28 hodin. Zpátky to bylo horší - cesta trvala (včetně čtyřhodinové zastávky v Andoře a osmihodinového pobytu v Monaku) 51 hodin. Taková doba strávená v autobuse není nic příjemného.
S naším autobusem se pojí ještě dva "zážitky". Jeden je docela kuriózní - jednoho dne ráno jsme čekali, až pro nás přijede náš autobus a odjedeme do Barcelony a autobus pořád nikde. Po asi půl hodině přišel (pěšky) jeden z našich řidičů a oznámil nám, že autobus přes noc shořel... Prý kvůli nějaké technické závadě...
Vzhledem k tomu, že za minulou sezónu v letovisku Malgrat (kde náš autobus parkoval) místní neonacisté vypálili dva holandské autobusy a my sami jsme tam viděli hloučky hajlujících blbečků, tak kdoví jak to ve skutečnosti bylo. Takže tedy náš autobus jednoho rána vypadal nějak tak, jak vidíte na obrázcích...
Druhý "příjemný" zážitek spojený s autobusem byl noční přejezd Pyrenejí cestou zpátky do České republiky. Přejížděli jsme Pyreneje kolem deváté hodiny večer - v hraničním pásu mezi Andorrou a Francií - v nadmořské výšce pár metrů přes 2400 m. Z původních několika málo chomáčků jakéhosi neidentifikovatelného oparu se vyklubala mlha, že by se dala krájet. Viditelnost byla veškerá žádná - asi tak 5 metrů. Jeli jsme krokem tmou a mlhou a prudké srázy po stranách autobusu jsme si radši ani nepředstavovali. Naštěstí všechno dobře dopadlo, náš řidič to zvládl na jedničku!
A teď něco o místě našeho ubytování - letovisko PINEDA DE MAR na Costa del Maresme. Je to jedno z těch turistických letovisek, kde se dá
přespat, koupat se v moři, jíst a pít v místních restauracích, ale kde toho moc zajímavého k vidění není.
Byli jsme ubytovaní v hotelu Victoria Playa přímo na pláži (která je mimochodem v těchto místech oddělená od pobřežní promenády s hotely železničními kolejemi!). Žádný přepych to nebyl, ale na přespání to stačilo. Kromě nás tam bylo ubytovaných asi tak tisíc polských dětí (ten počet jsem odhadla podle randálu, který pořád vydávaly) ve věku zhruba od 10 do 15 let. Občas jsme si tam připadali jak na dětském táboře;-)
Jednou jsme si z Pinedy udělali lodní výlet do letoviska Blanes, kde se na svátek svaté Anny pořádala soutěž ohňostrůjců z celého světa. Bylo to fajn - pluli jsme podél pobřeží do Blanes, cestou jsme dostali šampaňské a jakýsi místní zákusek, na horní palubě hrála živá hudba a tančilo se flamenco.
V Blanes jsme zakotvili na moři a o půl jedenácté večer začaly na pobřežní skále ohňostroje, které trvaly asi půl hodiny. I když jsem, pokud jde o ohňostroje, "zhýčkaná" (kdo viděl něco z každoroční akce "Brno - město uprostřed Evropy" (viz mé stránky o Brně), tak pochopí...), bylo tam i pár triků, které jsem ještě nikdy neviděla.místo ubytování
hlavní město Katalánska
gotická
olympijská, Montjuic, Poble Espanyol
modernistická - Antoni Gaudí
klášter
na stránku o cestování
Srpen 2001, © Aneris