LEFKOGIA je malá vesnice, není ničím pozoruhodná, za zmínku stojí jenom proto, že jsmte tady narazili na vynikající vesnickou tavernu, kde jsme si dali řecký salát s tzatziki a další krétskou specialitu jogurt s medem. Dostali jsme takovou horu úžasně dobrého salátu, že jsme málem praskli;-) Zato jogurt s medem se nějak "nevyvedl"... Byl to obyčejný kelímek jogurtu s malým balením medu. Když pan majitel viděl, jak se s chutí cpeme jeho salátem, donesl nám ještě navíc kus nakrájeného vychlazeného melounu. No, sotva jsme se odtud pak odkulili;-)
Horská vesnice RODAKINO taky není ničím pozoruhodná, ale nám se tady přihodilo něco opravdu zaznamenání hodného. V jedném ulici nás totiž couvající autobus přitlačil s autem na zeď;-) V té chvíli jsme ocenili fakt, že jsme si vybrali kvalitní půjčovnu aut, která má v ceně zahrnuté veškeré pojištění - jak havarijní tak povinné ručení. Řidič toho autobusu byl "Řek jak poleno" - tzn. že neuměl ani slovo jinou řečí než svou mateřštinou. Domlouvali jsme se tím způsobem, že jsme měli "online tlumočníka" na mobilu toho dotyčného řidiče. Byl to jeho kolega z dopravní společnosti KTEL, které autobus patřil. Kdybych z nastalé situace nebyla mírně v šoku, tak bych se tomu musela smát;-) Následky naštěstí nebyly katastrofální - autobus měl všehovšudy 2 škrábance a náš Matiz trochu promáčklý levý blatník a na pravé straně poškrábanou karosérii od té zdi. Taky nešly moc otvírat dveře u řidiče a v pravotočivé zatáčce kolo drhlo o ohnutý blatník, ale hlavně se nikomu nic nestalo a auto bylo pojízdné;-)
Zastavili jsme se ještě u pevnosti Frangokastello, která stojí na okraji rozlehlé pobřežní roviny na pozadí Bílých hor (Lefka Ori). Přímo na břehu Lybijského moře ji vybudovali Benátčané, do dneška se dobře zachovaly její vnější hradby. Díky přetrvávajícímu silnému větru jsme se krásami pevnosti a okolí nemohli moc pokochat, takže jsme se odtud radši vydali soutěskou Imbros na cestu zpět do Bali.
