MAROKO 2003


@ Aneris 2003	LIDÉ A ZVYKY: Na marocké vlajce je pěticípá hvězda, která symbolizuje pět pilířů islámu - pět povinností, které musí každý muslim dodržovat: existuje jenom jeden bůh - Alláh pětkrát denně se modlit povinnost dodržovat 1x za rok ramadán povinnost almužny každý muslim musí alespoň jednou za život navštívit svaté město Mekku Tato hvězda spolu se slovy Allah - vlast - král je na téměř každém vyšším kopci, přehradní hrázi a podobných místech, aby toto heslo měli všichni pěkně na očích. Není to žádná zapomenutá historie, je to každodenní realita a skutečné heslo všech Maročanů. A Allah Akbar (Alláh je velký) jsou první slova, která Maročan ráno za zvuků muezzinu (hlasu z mešity vyzývajícího k modlitbě) vysloví. Pro Maroko je typická tzv. marocká whisky - tedy mátový čaj. Je to vlastně velmi horký zelený čaj se spařenými lístky čerstvé máty, který je velmi silně oslazen. V Maroku se tento nápoj pije téměř neustále - v hospůdkách, na ulici i v soukromí. Turisté bývají často pozváni na posezení u mátového čaje a toto pozvání je velmi nezdvořilé odmítnout. Denně byste měli vypít alespoň tři sklenky mátového čaje - první je na život, druhá na lásku a třetí na smrt. Ať vám slouží... Je docela zajímavé, že vůně mátového čaje linoucí se odevšad přebije i celkem značný zápach na súku... Dalším symbolem Maroka jsou arganiové stromy. Jsou to stromy s velmi hlubokými kořeny, které přežijí i v tak suché zemi, jaká je ve vnitrozemí Maroka. Široko daleko tam neroste nic jiného, než tyto stromy. Proto je také velmi často vidět, jak pasoucí se kozy lezou za potravou do koruny těchto stromů. Z argániových plodů (resp. z jejich semen) se lisuje arganový olej, který je velmi vzácný a také přiměřeně drahý (asi 10x dražší než nejlepší olivový olej). V téměř každém místě, kde jsou turisté, uvidíte také prodavače vody. Snad nejvíc jsme jich viděly v Marrakeshi. Jsou to muži v barevných hábitech, s čepicemi plnými cingrlátek, s měchem s vodou u pasu a lesknoucími se miskami zavěšenými na obleku, kteří prodávají pitnou vodu. Tu si od nich dnes ale koupí jen málokterý odvážlivec. Zato si dobře vydělávají jako objekty pro fotoaparáty. Na rozdíl od schovávajících se "civilistů" si u nich můžete být téměř jisti tím, že vám do záběru sami vlezou. A za originální snímek si samozřejměn nechají zaplatit přiměřený bakšiš. Ad bakšiš - ten se tady dává snad každému - za cokoliv - i za to, co má dotyčný takzvaně v popisu práce... Většinou stačí 2-5 dirhamů. Jako velmi dobré dopravní prostředky tady slouží osli a muly (samozřejmě kromě nádherně starých a rezavých lehkých motorek - babet - a podobně zánovních kol). Na oslech se přepravuje snad všechno - věci k prodeji na trh, nákup z trhu domů, nábytek, stroje, lidi... Prostě cokoliv. Kolikrát se až divíte, kolik toho takový celkem malý tvor utáhne. Když si ale osel postaví hlavu a dál nejede, musí to být pro jeho majitele dost velké trápení... V Maroku - jako v snad každé islámské zemi - na ulicích téměř neuvidíte ženu, která by nebyla předepsaným způsobem zahalená. Většinou mají na sobě marocký kaftan až na zem, s dlouhými rukávy, na tom ještě tzv. dželábu (v podstatě lehký kabát s kapucí do půli zad) a některé ještě mají šátek obtočený kolem hlavy tak, aby byly vidět jenom oči. Na nohou mají buď typické marocké boty zvané babuč a nebo (což je překvapivé) velmi elegantní botky na nižším podpatku. Pro Evropanku (a zvlášť pokud má jako třeba já blond vlasy) se rozhodně silně doporučuje co nejdecentnější oblečení - tedy žádná trička na ramínka a šortky... Není zvlášť příjemné být stále středem pozornosti místních Arabů a Berberů... Užila jsem si toho až do důchodu;-) A co by to bylo za obrázky z Afriky bez VELBLOUDŮ !!! ;-)